Nové články
Zpravodajství
Kronika PORGská
Ankety
Rozhovory
Výkřiky do tmy
Knižní koutek
Počítačové hry
Praskající bubínky
Literární patvary
Křeče bránice
Ostatní články
Fotografie
Downloady
Freeware hry
Programy
Wallpapery
Zajímavé odkazy
Adresář e-mailů
Redakce Echa
Obsahy

Jak se dělá časopis?

Reflex

Část I - lidé
Aby mohl vzniknout časopis, je nejprve potřeba sehraný tým několika lidí, jež si i s jejich posláními představíme v následujících odstavcích.

Vydavatel
Vydavatel je nejdůležitější osobou vůbec. Šéfuje firmě vydávající nezřídka i více než jeden titul a rozhoduje o existenci časopisu a elementárních faktorech jako cena, počet stran, distribuční společnost, tiskárna, atd.

Šéfredaktor
Osoba zodpovědná za jeden konkrétní časopis, stará se o jeho chod a koordinuje činnosti nutné k jeho vzniku. U větších časopisů to obvykle znamená tolik práce, že se s jeho články čtenáři setkávají velmi zřídka.

Redakce
Kolektiv několika lidí pracujících pro vydavatele na plný úvazek. Většinou je každý redaktor zodpovědný za určitou část či rubriku časopisu. Některý z redaktorů se též může starat o internetové stránky či v případě hudbeních nebo herních časopisů naplňovat přiložené CD.

Tým externistů
Lidé, kteří do časopisu pravidelně přispívají svými články, avšak nejsou vázáni pracovní smlouvou jako redakce. Jsou honorováni většinou dle rozsahu. Témata a prostor v časopise jim je přidělen někým z kolektivu redakce dle potřeb vydání.

Marketing
T3 V případě, že si časopis vydělává prodejem reklamního prostoru, patří marketingové oddělení k nejdůležitějším. Většinou pracuje v rámci celého vydavatelství a jednoduše zpracovává požadavky zájemců o reklamu, či vytváří upoutávky naopak do jiných médií pro domácí tituly.

Editor & Korektor
Dvě osoby starající se o koncovou podobu článku se liší jen málo. Zatímco editor, což je osoba většinou se též rekrutující z okruhu redaktorů, se stará o obsahovou stránku věci (kontroluje tedy faktickou správnost a vhodnost do magazínu), korektor se stará o formu (opravuje pravopisné a slohové chyby).

Grafik
Velmi důležitá osoba, neboť právě ona přetvořuje finální texty do podoby, kterou můžeme vidět na stáncích. Procedury "sazby" a "lámání" se účastní i redakce, neboť leckdy je třeba v zájmu líbivosti grafické úpravy text zkrátit či prodloužit. U větších vydavatelství mívají buď vlastní oddělení, nebo si nechávají grafiku dělat externím studiem (např. spolupráce mezi Levelem a Cinemaxem).

Distribuce
V případě velkých vydavatelství existuje i speciální oddělení distribuce, starající se o rozvoz časopisů na stánky a zajišťující předplatné. I když se tyto dvě věci nechávají dělat externími firmami, je třeba jednoho či dvou lidí pro koordinaci a řešení případných problémů.

Cinema Část II - vznik textu
Každý měsíc (14 dní, týden…) vzniká nejprve hrubá "plachta" s rozpisem článků, do kterého je samozřejmě později zasahováno - přicházejí reklamy, články na atraktivní témata, které odsouvají méně zajímavé texty na neurčito, některý článek je delší a je třeba mu vyhradit více místa apod.

Časopis většinou mívá pevné rubriky a je na jejich redaktorech, aby zajišťovali jejich náplň. Buď tedy články napíší sami, nebo zaúkolují externisty. Bylo by ovšem bláhové si myslet, že se tím zbavují části práce, ba naopak, někdy je s články od dopisovatelů o mnoho větší práce. Problémy jsou pořád stejné: nedodání textů v určeném termínu, neodpovídající rozsah, neúplnost materiálu (chybějící tabulky u testů HW, chybějící odstaveček o autorovi při recenzi na knihu…) - nestává se často, že by se řešil nějaký originálnější problém, o to více jsou ale tyto otravné. Předuzávěrkové časy tedy bývají poměrně husté, přesčasy nabíhají jak zdivočelé - obzvláště uvědomíme-li si, že texty musí ještě číst korektor!

Aby bylo možno vychytat všechny pravopisné, slohové a jiné chyby, musí i ten nejlepší korektor vidět text minimálně dvakrát, spíše vícekrát. Sazba časopisu grafiky pak - obzvláště jde-li o náročnější titul s řadou obrázků a grafických "blbinek" - zabere dny spíše než hodiny. Nebudete si tedy jistě divit, když vám upřímně řeknu, že po uzávěrkovém šílenství spojeném s notorickou nespavostí si celá redakce zhluboka oddychne a pár dní se fláká - než přijde čas další uzávěrky…

Část III - tisk
Poté, co grafici časopis zkompletují, následuje cesta do tiskárny. Výběr tiskárny je důležitý z hlediska rychlosti (výrobní kapacity rozhodně nejsou neomezené) Týden a kvality (samozřejmě ne každá tiskárna má k dispozici nejmodernější technologii, na druhou stranu za hi-tech stroje a kvalitní papír se platí mnohem více a ne každý si může dovolit exkluzivní vzhled). Samotný tisk je záležitostí několika hodin u týdeníků, u časopisů s měsíční periodicitou se však může protáhnout i na několik dní (vše samozřejmě přímo závisí na zvoleném typu papíru a kvalitě a rychlosti výroby obálky, která se tiskne samostatně).

Část IV - distribuce
Hotový časopis se samozřejmě musí dostat ke koncovému spotřebiteli - čtenáři. Není jednoduché zkoordinovat rozvoz do několika tisíc stánků v České republice - následně vybrat peníze, když každý z nich prodá třeba jen pár výtisků, také není nejjednodušší. Starají se o to speciální distribuční společnosti (třeba notoricky známá PNS), stejně jako o předplatné. U nás existuje hned několik firem, které mají takříkajíc "na krku" leckdy i desítky titulů (Sedn, Magnet-Press a další). Poslední věcí, kterou bych pak v tomto kontextu zmínil, je ověřování prodaného nákladu. To provádí zadarmo firma ABC ČR a výsledky dává k dispozici všem na www.abccr.cz. Podle současného zákona nemůže být časopis na stáncích déle, než je periodicita jeho vycházení, a tak může vydavatel výsledky auditu porovnat s počtem neprodaných výtisků - tzv. remitendou - která se k němu vrátí.

Část V - typologie časopisů
a) podle periodicity
týdeníky - 1x týdně, u nás například Reflex, Respekt, Týden či nejnovější RedHot.
Respekt čtrnáctideníky - 1x za 2 týdny nebo 2x za měsíc, nepříliš častá periodicita
měsíčníky - 1x měsíčně, nejčastější periodicita, zejména u úžeji zaměřených časopisů (např. filmové, herní, o zvířatech…)
dvouměsíčníky - 1x za 2 měsíce, nepříliš časté, setkáme se především u poloprofesionálních časopisů, nebo některých studentských :o)

b) podle vzhledu
Když pomineme grafickou úpravu, kdy se téměř každý časopis pyšní svou vlastní, originální, můžeme jednotlivé tituly na trhu rozdělit podle typu vazby. V zásadě se můžeme setkat se dvěma: vazbou šitou, kterou disponuje kupříkladu plátek, který právě čtete - tedy klasicky "secvaknutými" stránkami. Tato vazba se používá pro nižší počty stran cca do 100. Nad 100 stran už se setkáme spíše s vazbou lepenou, kdy jsou jednotlivé stránky na podélném okraji slepeny speciálním lepidlem - buď je pak stránka o 1cm užší, nebo zvolí magazín širší formát. Časopisy se pak samozřejmě liší i obálkou. Jen výjimečně je obálka stejná jako zbytek časopisu, většinou je její papír tvrdší a o něco kvalitnější, leckdy jde o jedinou barevnou část vydání. Dražší a na první pohled lákavější je pak lesklá obálka lakovaná, někdy až nevkusná a rozhodně neekologická, ale každopádně potencionální čtenáře přiláká s mnohem větší pravděpodobností.

c) podle zaměření
společenské časopisy - většinou týdeníky, které nabízejí pohled do kulturního a společenského života. Nesoustřeďují se ani tak na informace samotné, jako spíš na nejrůznější komentáře, úvahy a subjektivní pohledy Fotbal na danou problematiku.
Reflex, Týden, Respekt
bulvární časopisy - taktéž nejčastěji s týdenní periodicitou, objektivita v jejich případě ustupuje skandálnosti a atraktivitě informací pro čtenáře. Ač považovány za spodinu, mívají pravidelně tyto tituly poměrně vysokou prodejnost.
Story, Spy, Show, Bravo
časopisy pro ženy - tituly zaměřené na ženské čtenářky mají styl indikující představu červené knihovny v literatuře. Vlastně jde o umírněnější bulvár kombinovaný s "radami do života", rozhovory a zajímavými životními příběhy, ze kterých se mají čtenářky poučit.
Elle, Cosmpolitan, Marie-Claire
kulturní časopisy - tady je název poměrně jednoznačný - jde skutečně o magazíny věnující se jednotlivým částem kultury - filmu, hudbě, literatuře, či - v neposlední řadě :-) - počítačovým hrám. Nejčastěji vychází jednou měsíčně a disponují exkluzivním vzhledem (sazba, papír, obálka…)
Cinema, Tripmag, Audio, Ikarie, Score
odborné časopisy - tradiční vědecké a do hloubky fakt jdoucí časopisy, do této kategorie řadím i tituly "populárně vědecké" či nejrůznější záhadami se zabývající a na odbyt kupodivu jdoucí magazíny.
sportovní časopisy - jako jsou speciální na sport se orientující noviny, jsou i stejné časopisy - co dodat?
Stadion, Fotbal, Hattrick
Svět psů humoristické časopisy - jednoznačným úkolem je zde samozřejmě pobavit, a to prostřednictvím kreslených či psaných vtipů.
Trnky-Brnky, Sorry
erotické časopisy - myslím, že tady žádné vysvětlivky ani příklady není potřeba, že?
časopisy pro důchodce - poněkud zavádějící název pro tituly zajímající se o zdraví, správný životný styl a strasti života v pokročilém věku. Kupodivu se jim s touto nezáživnou náplní celkem daří udržet při životě.
Elixir
zájmové časopisy - úžeji zaměřené magazíny na nejroztodivnější koníčky - chov zvířat, myslivost, nejrůznější křížovkářské občasníky…
Svět psů, Myslivost, Křížem-krážem
fanziny - nižší sorta časopisů s nepravidelným vycházením na amatérské bázi. Třeba takový Terciazeen...

Část VI - časopisy a internet
Fenomén internetu se nevyhnul ani tomuto odvětví. Když pomineme web stránky papírových časopisů, které většinou nabízejí jen chabý výběr úspěšných článků ze starších čísel plus obsah nejnovějšího, aby byl čtenář nalákán a koupil si jejich výtvor pěkně na stánku, nemůžeme nezmínit řadu časopisů internetových, které vycházejí čistě a jen v elektronické podobě. Mnohem častěji jsou zaměřeny na počítače a vše okolo nic (hardware, software, hry), neboť všichni uživatelé internetu Ikarie s počítačem přišli do styku a jsou tak přesně vymezenou cílovou skupinou. Co se obsahu týče, dá se obecně říci, že jsou články kratší (to ale rozhodně neplatí všude), zato ovšem ve větším počtu. Málokdy se setkáme s webzinem, jehož periodicita by byla delší než 1 pracovní den (a je-li tomu tak, má jen pramalou šanci na úspěch). Na aktuálnost informací se zkrátka na internetu hledí o poznání více. Poměrně příjemnou vlastností webzinů pak je, že jsou v devadesáti devíti procentech zdarma a žijí jen z reklamních proužků (bannerů). Poslední dobou se ovšem objevují tendence vybírat od návštěvníků malé částky (většinou dobrovolně či jako honorář autorovi, jehož článek se dotyčnému čtenáři líbil).

Závěr
Doufám, že se mi i na omezeném prostoru podařilo shrnout to nejdůležitější a nejzajímavější z časopisecké oblasti, pokud ne, tento závěrečný odstaveček už to beztak jen těžko napraví, takže se s vámi loučím a přeji příjemné počtení ve zbytku tohoto, či v nějakém úplně jiném časopise…

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí